Korsika – pobyt s výlety od c.k. Poznání
V srpnu 2009 jsme se společně s přítelkyní zúčastnili pobytového zájezdu s výlety na Korsiku od cestovní kanceláře Poznání. Bohužel, organizace zájezdu nebyla zcela v pořádku. Pokud se s c.k. Poznání chystáte někam vyrazit, přečtěte si nejdříve naše bezprostřední dojmy...
Na Korsice byla řada mých známých a všichni si ji vychvalovali jako krásný ostrov plný zajímavých míst, krásných pláží s čistého moře. Tato kombinace se nám velice líbila, a proto jsme se rozhodli, zvolit si ji jako místo pro letošní letní dovolenou. Nechtěli jsme čistě „válecí“ dovolenou u moře, ale ani vyloženě turistickou dovolenou. Toužili jsme po nějakém kompromisu. Zájezd „Korsika – pobyt s výlety“ od cestovní kanceláře Poznání se zdál být jako šitý na míru našim požadavkům. Sliboval poměrně bohatý program v podobě mnoha navštívených míst a zároveň i dostatek času na relaxování u moře. Na Korsice byla navíc o rok dříve s cestovní kanceláří Poznání i má sestra, a ačkoliv se nejednalo o stejný zájezd, velice si jí líbil. Tedy až na dopravu...
Jak to bylo loni...
Sestra se účastnila poznávacího zájezdu s turistikou a ubytováním po stany –
„Korsika smaragdový ostrov - stany“.
Když jsem ji před rokem doprovázel k autobusu, poměrně mě překvapilo, co cestovní kancelář Poznání přistavila za stroj.
Jednalo se o prastarou Karosu. Sice v zájezdové úpravě, nicméně už při pohledu na tento autobus jsem měl pochyby,
zda vůbec někam dojedou.
Pravděpodobně se jednalo o typ LC 736 z roku 1990 (více informací).
Osobně bych se skoro bál s ním jet někam po republice, natož vyrazit na cestu dlouhou několik tisíc kilometrů,
do teplých jižních států Evropy a ještě ke všemu na velmi
hornatý ostrov Korsika.
Mé obavy se naplnily poměrně záhy, kdy sestra psala, že se jim pokazila klimatizace.
V průběhu zájezdu se ji sice řidiči údajně snažili opravit, ale nepodařilo se jim to zcela, takže v části autobusu klimatizace spíše topila,
než chladila a účastníci tak strávili 15 dní cestováním v rozpáleném autobuse bez možnosti otevřít okna,
která otvírací nebyla. Sestra říkala, že to bylo sice opravdu utrpení, ale vlastní pobyt na Korsice jim to vynahradil,
takže to nakonec všichni nějak „překousnuli“.
Při objednávání zájezdu jsem si na tento problém sice vzpomněl, ale předpokládal jsem, že to byla výjimka, která se jistě nebude opakovat. Ba naopak – cestovní kancelář se zajisté poučila a nyní jistě vypraví odpovídající autobus. Jak se později ukázalo, zástupci c.k. Poznání se nepoučili, resp. to pro ně možná nebyla žádná výjimečná situace...
Tak tedy pojedeme s c.k. Poznání na Korsiku
Zájezd jsme objednávali v dostatečném předstihu několik měsíců. Rezervace i platba proběhly v pořádku. Zhruba tři týdny před odjezdem jsme obdrželi i podrobné informace k zájezdu, kde již byla upřesněna i doba odjezdu. V těchto pokynech bylo taktéž uvedeno že: „Před odjezdem bude připraven zasedací pořádek, který zohlední Vaše případná přání a přihlášené skupiny.“ Vzhledem k tomu, že jsme neměli vyloženě specifická přání o umístění v autobuse, nepožádali jsme o ně. To byla, jak se později ukázalo, osudová chyba. Jediná místa, o která jsme vyloženě nestáli, byla samozřejmě poslední „pětka“ sedadel, která je v každém autobuse „za trest“. Osobně jsem však předpokládal, že jelikož jsme si zájezd objednali velice brzy, tento osud nás nestihne a pokud přeci, tak bývá zvykem, že poslední řada není obsazena celá, ale max. dvěma lidmi, aby byl jejich snížený komfort aspoň trochu kompenzován. Alespoň jsem na to byl zvyklý u všech ostatních autobusových zájezdů, které jsem doposud absolvoval. Ovšem cestovní kancelář Poznání je asi výjimkou. Ta na lidi v tomto směru příliš ohled nebere.
A vyrážíme!
Nadešel den odjezdu. Naše odjezdové místo bylo parkoviště za zimním stadiónem (u lodi Arnošt) v Pardubicích.
Odjezd byl naplánován na 1:20 v noci, přičemž jsme se měli dostavit minimálně 20 minut před odjezdem.
Dorazili jsme ještě o několik minut dříve, parkoviště bylo v těchto nočních hodinách zcela prázdné,
stál zde pouze jeden očividně linkový autobus. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že to má být dopravní prostředek,
který pro nás c.k. Poznání vypravila a v kterém máme strávit výraznou část naší týdenní dovolené!
Jednalo se opět o Karosu. S největší pravděpodobností o typ Karosa C 956 Axer
určený pro meziměstské linky, případně kratší zájezdy.
Tomu odpovídalo i běžné použití konkrétně tohoto stroje.
Byl v barvách linkových autobusů společnosti Veolia Transport Východní Čechy a.s.
a dokonce na něm byly ještě vylepeny ceníky tarifních pásem pro regionální linky.
Naprosto stejný typ autobusu (i se stejným vybavením) jezdí například na trase Praha – Roudnice nad Labem.
Osobně si nemyslím, že cesta na Korsiku, která trvá s přestávkami nějakých 36 hodin, by se dala považovat za „kratší zájezd“,
pro které je tento autobus určen. Cestovní kancelář je však očividně jiného názoru.
Průběh cesty
V Pardubicích jsme nastupovali pouze my a ještě jedna čtyřčlenná rodina. I tak však měl pan průvodce velký problém se zorientovat v tom, kde kdo sedí. Nejdříve nás usadil do předposlední řady, čímž nám spadl kámen ze srdce, že aspoň toto jsme „vyhráli“. Pak však změnil názor a přesadil nás zcela dozadu na nechvalně známou „pětku“. Při pohledu na jeho plánek zasedacího pořádku jsem se zhrozil, neboť z něj vyplývalo, že zde nebude sami, ale budou k nám posazeni ještě další 2 lidi. Při představě tak dlouhé cesty bez možnosti sklopení sedaček či uložení si čehokoliv pod sedačku (poslední řada má sedačky posazené přímo na motoru a není pod nimi žádný prostor), mě rychle přešla dobrá „dovolenková“ nálada. To horší však mělo teprve přijít.
Většinu účastníků jsme nabrali v Praze. Následovala cesta do Brna a do pak ještě do Bratislavy. V Brně však vznikly potíže se zasedacím pořádkem. Neznám příliš podrobnosti, nicméně podle toho, co jsem se později doslechl, tak původně přislíbená čísla sedaček neodpovídala zasedacímu pořádku, resp. plánek neodpovídal číslování míst v autobuse. Navíc někdo odmítl sedět na naší zadní „pětce“ a zasedl jiná místa a tím se vše zamotalo. Pan průvodce nebyl očividně příliš schopen to řešit. Nakonec jedna paní ustoupila, a abychom se nezdržovali, dobrovolně se usadila na jedno místo v poslední řadě. Zbývající místo poté připadlo jedné účastnici, která přistoupila v Bratislavě a pravděpodobně zde také neměla sedět. Zde tedy organizace také trochu zadrhávala... ale jeli jsme dál.
„Hell bus“ ukazuje svoji pravou tvář
Naše utrpení začalo zhruba někde v Rakousku v půlce dne. To již byl autobus na cestě nějakých 12 hodin.
Ukázalo se, že ačkoliv je v autobusu instalována klimatizace, minimálně v naší zadní části je již téměř bez účinku.
Trocha vlažného vzduchu proudila pouze těsně u okna, takže jsme museli být střídavě namáčknutí na skle okýnka.
K tomu se později přidal další, o poznání větší, problém – motor.
Jak se ukázalo, zadní sedačky nejen, že nejsou sklápěcí a nemají odkládací prostor,
ale ještě jsou v parných letních dnech silně vyhřívané od motoru.
Konkrétně sedák i opěradlo se dost zahřívaly již v Rakousku na dálnici, kdy motor nebyl rozhodně tak zatěžován,
jako později v horách Korsiky. Z mezer mezi jednotlivými sedačkami zadní řady navíc proudil poměrně teplý vzduch –
také velice „příjemné“. A aby toho nebylo málo, tak poslední „lahůdkou“ byla doslova rozpálená podlaha a kryt prostoru pod sedačkou.
Batoh s věcmi jsem měl položený na zemi a během odpoledne jsem zjistil, že je totálně rozpálený.
Obsažené čokoládové sušenky byly totálně rozteklé, všechny věci neuvěřitelně zahřáté.
Vzhledem k tomu, že jsem v něm měl i náhradní lahvičku s inzulinem, raději jsem ji vyndal a požádal řidiče,
aby mi ji uschovali v ledničce, protože takhle bych ji rozhodně na Korsiku nedovezl.
V horách Korsiky
V tomto duchu tedy probíhala celá naše cesta na Korsiku i následné cestování v rámci výletů po Korsice a poté samozřejmě i cesta zpět. V horách to bylo ještě horší, neboť autobus očividně neměl dostatečný výkon. Do kopců se tedy doslova plížil. Občas zlověstně rachotila převodovka, jak se řidiči asi snažili podřadit na již neexistující stupeň :-). Poměrně často se při takovém šplhání do kopců stávalo, že řidič vypínal na kratší dobu (cca maximálně minutu) klimatizaci – asi aby z toho „hell busu“ vycucnul aspoň nějakou další sílu. No prostě super! Na zadní pětce bylo v takové chvíli na umření. Nedalo se pořádně dýchat, člověk byl celý zpocený a nemohl se ani opřít, protože opěradlo bylo nechutně vyhřáté. Když jsem se postavil a snažil se chvíli stát, do minuty mě i přes boty od podlahy pálily nohy tak, že jsem si raději zase sedl. Jedinou spásou byl v takém případě poklop na střeše autobusu. Pokud byl vyklopený, foukal jím aspoň nějaký vzduch a cesta se dala vydržet. Bohužel rodinka před námi byla zásadně proti otvírání tohoto poklopu, protože by na ně mohlo foukat. Jejich sedačky očividně nebyly vyhřívané a peklo, jakým jsme vzadu trpěli, jim bylo ukradené. Trochu mě pak udivilo, když strávili noc na palubě trajektu, kde to opravdu foukalo hodně – to jim nevadilo.
Nějaké vysvětlení? Od cestovní kanceláře Poznání jej nečekejte!
Když jsme přijeli do Bastie, průvodci se vystřídali. Naše nová průvodkyně se dokonce také podivila, jakým autobusem jsme přijeli. Nicméně žádného vysvětlení ze strany cestovní kanceláře Poznání se nám nedostalo. Čekal jsem, že se nám zástupci c.k. Poznání omluví a vysvětlí nám, proč cestujeme v takových podmínkách. Předpokládal jsem, že se jedná o náhradní autobus, ale nic. Po celou dobu zájezdu ani během následujících dvou týdnů po našem návratu. Cestoval jsem již s řadou jiných cestovních kanceláří na obdobné zájezdy, ale nikdy za tak strašných podmínek. Například od konkurenční cestovní kanceláře Mundo jsem o 2 roky dříve zúčastnil poznávacího zájezdu do Bretaně a Normandie a nemohu si na nic stěžovat. Ačkoliv se jednalo o zájezd s ubytováním pod stany, určený tedy spíše mladým lidem, kteří se nepotrpí na přílišném komfortu, cestovali jsme velice pohodlným autobusem. Pobytový zájezd s výlety na Korsiku od cestovní kanceláře Poznání je však určen náročnějším klientům. Cílová skupina je zde velice obsáhlá – od rodin s dětmi, přes mladé lidi, skupiny přátel až po důchodce (toto složení odpovídalo i v případě našeho zájezdu). Tomu by tedy měl odpovídat i výběr dopravního prostředku. Běžný člověk by v dnešní době očekával pro takovýto zájezd komfortní zájezdový autobus, zástupci c.k. Poznání však očividně raději ušetří pár tisíc a vyšlou zcela nevyhovující linkový autobus.
Cestovní kancelář Poznání má asi příliš klientů
Trošku se podivuji marketingové strategie cestovní kanceláře Poznání. Cílem cestovní kanceláře by mělo být získávat nové klienty a zároveň si udržet ty stávající. To lze snadno realizovat i současně, neboť pokud je stávající klient spokojený, je poměrně pravděpodobné, že s danou cestovní kanceláří pojede opět. Navíc ji doporučí řadě známých a tím cestovní kancelář získá „zdarma“ nové klienty.
V případě cestovní kanceláře Poznání to vypadá zcela odlišně. Podle jejího chování mi přijde, že má klientů naopak až příliš a potřebuje se jich zbavit. O nové nestojí vůbec. Jak jinak si vysvětlit, že se raději chová bezohledně k těm stávajícím, kteří jsou pak nespokojeni a nejen, že s touto kanceláří nikam opět nepojedou, ale naopak o jejích praktikách budou referovat ve svém okolí, čímž odradí další klienty.
C.k. Poznání: "Hlavní je zisk, když tam dojede Karosa, proč objednávat lepší bus?"
Snaha majitelů c.k. Poznání „vyždímat“ z tohoto zájezdu co největší zisk nám zcela zkazila celou dovolenou. Samozřejmě, každý podnikatel se snaží maximalizovat své zisky, ale musí přitom brát ohledy na další okolnosti. Reference a dobrou pověst především. V c.k. Poznání si to asi neuvědomují. Pravděpodobně se řídí heslem, že: „Pokud vás někam doveze trabant, netřeba objednávat cokoliv lepšího – vždyť lidem jde o pobyt tam, ne o cestu, ne?“
První a poslední dojem ze zájezdu byl strašný. Co naplat, že vlastní pobyt na Korsice byl krásný. Že moře bylo úžasné a mnoho jsme toho viděli? Pěkné zážitky opět pohřbí pekelná cesta „hell busem“ domů. Škoda, opravdu škoda...
Na dovolenou s c.k. Poznání? Děkuji, ale už nikdy!
Co tedy říci závěrem? Věřím, že s jinou cestovní kanceláří by to byla krásná dovolená.
Cestovní kancelář Poznání nám však naši dovolenou zkazila.
Pokud jste dobrodružné povahy a chcete si vyzkoušet dvoudenní pekelnou cestu v třiceti- až čtyřicetistupňových vedrech,
pak směle zamiřte s cestovní kanceláří Poznání na Korsiku.
Pokud si však na dovolené chcete odpočinout od starostí a užít si, zvolte si cestovní kancelář,
které záleží na spokojenosti klientů. Zvolte si kancelář, která bere na lidi ohled.
Já osobně už s největší pravděpodobností s c.k. Poznání nikam nevyrazím, rozhodně ne na tak dlouho cestu. Vždyť na výběr je tolik jiných možností, tolik podobných cestovních kanceláří.